Soustředění Výrovice
Zpět na místo činu...
...jsme se rozjeli pátečního rána, asi kolem desáté hodiny 22.4.2016. Odjezdu předcházeli opět různé malé nedostatky. Hlášený počet tučapáků byl dvanáct. Pro letošní rok nám stačil k přepravě ford s vozékem + sólisti ve dvou osobních vozech.
U „červenýho kanála“ jsme se začali scházet kousek po osmé hodině. Bylo krásné ráno, ještě trošku sychravé, ale sluníčko se snažilo. Všichni jsme věděli, že už to nebude takové, jako před dvěma roky. Tentokrát už jsme věděli, do čeho jdeme, cestu jsme znali a nečekalo na nás žádné překvapení. Nebyli bychom to my, kdyby jsme se nechtěli podívat někde po okolí. Protože nám navigace ukazovala téměř pořád směr jízdy doprava a my ji věřili, dostali jsme se do obce Višňové. Okamžitě jsme si vybavili scénu z filmu Bobule. Višňová byla snem mnohých z nás a v žádném případě nelitujeme, že jsme se do této malebné dědinky podívali. Pak už jsme jeli správně a dorazili jsme do Výrovic u Znojma. Naše první kroky vedly ke kapličce :D a hned poté k penzionu U Výra. Po hodině čekání na klíče od pokojů jsme se ubytovali.
Celé páteční odpoledne jsme strávili v areálu, pro hasiče stvořeném. Sestava áčka byla klasická: Jarek, Martin, Radek, Filla, Pepa, Martin a Lukáš. Z béčka áčko doplňovala Míša a Vlastik. Dále pak nesměl chybět trenér Padoš, kameramanka Ivča a Simča...ta zvládala vše ostatní. Máme nový košík a hadice a bylo třeba vše vyzkoušet. Žízeň po cestě byla veliká a celé soustředění bylo třeba zahájit pořádným přípitkem (pozn. krygl měl každý vlastní). Sluníčko příjemně hřálo, ale vodu vyhřívanou nemají. Možná z tohoto důvodu se v poznámce trenéra po prvním útoku objevila taková větička: nic – koš ve vodě.
Košař ovšem nelenil, zapojil naběrače do pohotovosti a trénovali náběhy. Při dalším útoku nesepla časomíra a Filla měl krátká béčka. O dalších třech útocích je škoda mluvit (jednou byl krátký rozdělovač a potažmo byli proudaři daleko od terčů, podruhé Míša nenašroubovala koš a jindy zase Radek). Večer následovala diskuze a zpytování svědomí každého z nás nad dnešními výkony. Tato diskuze se brzy zvrhla v diskuzi všeobecnou a diskutovalo se krásně při pivě a vínečku.
Během večera dorazili naši spolusoustředící z Habrovan. Ze začátku dělali, že k nám nepatří, ale pak se družili rádi. Z vyprávění vím, že noc strávili na diskotéce ve Znojmě, z níž se někteří vrátili domů do Habrovan a druhý den po nich bylo málem vyhlášené celostátní pátrání (řečeno s nadsázkou) a někteří nešli spát pro jistotu vůbec.
Sobotní ráno bylo pro někoho krušné, někdo to zvládal v pohodě. Probuzení a výhled na přehradu byl jako z deníku o dovolené. Toto nebyla dovolená, ale trvdá realita a nás čekal celodenní trénink. Kolem deváté hodiny jsme se dopracovali k autům. Míša – za normálních okolností závozník, dělala řidiče a zazávozník Ivča povýšila na závozníka. Řidič byl sesazen do pouhého cestujícího (pro tuto chvíli...ta chvíle trvala až do nedělního ráno :P ). Ale musím říct, že jeho rady byli ve většině případů užitečné.
Na hřišti jsme začali s časem 19.40s, přičemž první terč byl 18.90s a tlačení z mašiny 7.72s. Pokračovalo se v útoku, kdy Vlastik neroztáhl béčka. Další útok s Míšou na koši 17.79s/17.95s a Míša byla spokojenááá. Další útok ve stejném složení 18.05s. Pro tentokrát to náhoda nebyla... Střídání s mužstvem z Habrovan probíhalo víceméně (ne)pravidelně. Mají nějaké nové koně, ale nevyběhané a učí se. Další naše útoky byli pro nás lehce podprůměrné: 18.78s, 19.39s a na 2B při tlačení 6.23s byl výsledný čas 16.12s/15.61s a výstřik vody 14.93s.
Únava na nás byla znát, a proto jsme mohly považovat trénink za ukončený (došla bečka). Večerní zábavu si dnes protáhli jen někteří odvážlivci.
24.4.2016 jsme si přispali a v 9.30hod jsme vytvořili závěrečné foto, na kterém bohužel nejsme všichni – Jarek se Simčou si zahráli na ranní ptáčata a brzy vyletěli z hnízda. Čekala nás cesta domů. Višňovou jsme vzali obloukem. V autě bylo podivné ticho. Asi všichni vstřebávali celé víkendové dobrodrůžo. Dělám si legraci. Když jsem se otočila do zadní části vozu, tak půlka spala a půlka držela v ruce telefon. Obědvali jsme každý u svého stolu a na vybalování čekaly ohromné tašky...
P.S.: Když zpětně pročítám tento text, tak zjišťuji, že jsem vám ještě nesdělila spoustu věcí, ať podstatných či nepodstatných. Naše věčné vykladání a nakládání stánku, setů a všech věcí kolem nebralo konce. Nohy, které nejsou zvyklé na rychlé starty, byli bolavé. Kolik poplašňáků jsme vystříleli, vznikaly maličké popáleniny a odřeniny. Náramky se trhaly. Hlášky padaly. Ulitých startů bylo nezpočet :D Hřiště nám místní posekli z pátka na sobotu...bylo jak koberec. Ten, kdo se nezúčastnil asi úplně nepochopí. I když kvalita útoků nebyla eňo ňuňo, bylo to potřebné. Chybami se člověk prý učí, a tak snad i my jsme si vzali ponaučení a v následující sezóně se nám povede lépe ???
Za SDH Tučapy Michaela Brandýsová
